.

Marseille a Toulouse: spontánní výlet zadarmo s kupou smůly

05. 08. 2017 17:27

Je to už trochu trapný, že píšu o všem, že to bylo levný nebo zadarmo. Ale posuďte sami. S Natálkou sedíme v kavárně v Karlových varech a najednou čtu email o super akci. Ve vteřině se rozhodujem a kupuju letenky z Prahy do Marseille a zpátky z Toulouse do Prahy v přepočtu za 420 Kč pro jednoho za obě cesty. To bylo štígro, protože smůla se nám od té doby lepila až po kotníky.

Po příletu vyrážíme na místní městskou pláž vstup je zadarmo a v ceně je i úschova zavazadel. Což se hodí, protože náš hostitel Manuel bude doma až večer. :)

Ááá, to je on! Ten vprostřed

Škoda že to značení domů je trochu horší. Obecně mi ve Francii vadí ten nepořádek a francouzský nápisy všude. A nikdo nám tu moc neporadil. Občas sem tam nějaký řidič uměl anglický číslovky. :D

Ten domeček vpravo byl "náš"

Ráno to začlo. Měl jsem v plánu dvě věci, který jsem chtěl v Marseille stihnout. Projít se v národním parku Calanque a projet se lodí na ostrov s pevností If – vězením, kde pobýval Hrabě Monty Christo.

Jedna z nejprofláklejších Marseillských scenérií. Stydím se, že to sem dávám :-D

Po úmorné zhruba hodinové jízdě metrem a v rozpáleném místním autobuse jsme se dostali ke vchodu do parku. Bylo celkem parno a doufal jsem, že v parku naleznu trochu stínu na ochlazení.

Sami v metru?

Ale ochlazeni jsme byli ještě pár metrů před vstupem - z důvodu rizika požáru je vstup preventivně uzavřen. Ještě že tam byl s náma nějakej mladej párek, kterej nám to ochotně přeložil a osvětlil. 

Nabídli  nám, že nás hodí do míst, kde park není uzavřený. Ano. Místo nádherné, ale široko daleko žádný stromy. A to parno bylo čím dál horší.

Jako pohled hezkej, ale  po odpoledni vás to omrzí

Nebyla ani možnost se nikde zchladit. Všude samej útes a jediná pláž široko daleko byla soukromá.

I podle mapy jsme na konci světa a nejbližší autobusy jsou od nás několik kilometrů po rozpálený silnici.

Poslední civilzace, za kopcem pusto

Vydáváme se na cestu.

Sem tam něco zakousneme, ale veskrze se prostě jen hýbeme vpřed téměř stereotypní přímořskou krajinou.

Když konečně dorazíme do města, kde se nachází celkem obstojná pláž, sluníčko se vzdaluje a vítr se zvedá!

Klasika.

Aspoň nějaká potěcha

...

Poslední kapku snahy se dorozumět s místními anglicky byla při hledání nějakého parku, kde bysme si při západu s pivem sedli na lavičku. Ale zřejmě přebujelá francouzská hrdost a absence parků v pobřežních oblastech přidala nedorozumění na síle. 

Další den. Další výzva. Lodí na pevnost If. Ale abych vyhověl také své cestovatelské partnerce, šli jsme s sebou nejdříve fláknout na městskou pláž.

Pláž ušla, ale co ten mrak?

Když jsme se vrátili na Vieux port, odkud lodě odjíždí, bylo mi stroze oznámeno, že poslední loď vyjela před deseti minutama a ten den už kvůli silným poryvům větru žádná další nepojede. 

To zamrzí.

Pláž s oblakem č. 2

Vylezeme aspoň na k marseillskému Notre Damu, odkud děláme hezké fotky  a kocháme se oblakem dýmu z požáru, který fakt nastal. Asi to zavření parku mělo nějaké opodstatnění.

Fakt masakr. Fakt jo. Cestou domu se lidi zahalovali do roušek.

...

V půlnoci odjíždíme do Toulouse. Jsem trochu smutnej. :-) Snad se to přes noc trochu rozleží.

Po poloprospané noci v autobuse poklimbáváme na nádraži. Je zima. Jsme unavení. Jediný na co mám chuť je sauna.

Výstižný.

Asi po dvouhodinovém zevlení a brouzdání po nádražní wifi nacházím saunu v centru s časově neomezeným vstupem za 8€. 

Pejsci se sucidními sklony

Skvělá cena měla svůj důvod. S ručníkem a nějakým prostěradlem jsme ani nepočítali. Skříňku jsme sice na věci dostali, ale bez klíče. Prej si tam každej nosí vlastní zámek. 

OK. :D

Asi má toto město něco společného s tímto čloěkem...

Sauna se po chvíli celkem rozhicovala, ale vadou bylo trochu to, že po opuštění se do sprchy musely vyjít schody a že v odpočívárně nebyly zavírací dveře, a tak tam na člověka trochu táhlo.

Pamětihodnost v Toulouse č. 1

Nicméně po tý noci v autobuse si člověk aspoň hezky lehnul.

Čas se náchylil k odchodu a my zjišťujeme, že z města známe akorát jeden most přes řeku, nádraží a centrum města okolo tý sauny. Na chvíli se zastavujem v obchodu s pohledama, abychom zjistili, co nám všechno ušlo a nastupujeme do autobusu mířící na letiště.

Přímo až k terminálu jezdí tramvaj! Vědět to dřív.

Až ke dveřím vás odveze tramvaj, pokud si jako my, hlupáci, nezaplatíte shuttle

Nicméně zábava ještě nekončí. Aspoň pro mě. Potkali jsme na letišti nějaký češky, a tak se jen tak zdravíme. Mě samozřejmě zajímá, kolik je stála letenka. Když odpoví 7 tisíc, tak radši už nic neříkám a loučím se s nima. 

Poslední problém, který mi lehce komplikoval boarding byly tři flašky piva, který jsem měl záměr vypít v Toulouse. Ale nebyl čas :D

Fotek máme vskutku málo, stejně jako zážitků, proto trochu předbíhají text :-D

Raději jsme se rozdělili. Kdyby někdo prošvihl let, ať jsem to já. Ale k vypití tří piv potřebuju přecejen víc času než hodinu. Nebo ne?

Nastupuju solidně nacamranej. Samozřejmě na poslední chvíli. Ale cestou jsem stihl pomoct s kufrem postarší Francouzce, která pak shodou okolností seděla hned vedle nás.

Vata číslo dvě

Udělalo to na ní obrovskej dojem, tak nás hned zvala na návštěvu do domoviny v Carcassone. Pak mi ta stará paní vyprávěla o svým partnerovi, kterej byl lety stejně starej jako já a pak jsem usnul. Tolik piva najednou.

To už jsem spinkal :-)))

Probouzím se až na Ruzyni.

Skvělý zážitky a i na koupání se nakonec dostalo. Že nás celá cesta vyšla se vším všudy na necelou tisícovku mi přijde jako luxus. :)