.

Nice a Budapešť: dovolená z plakátu za pár šlupek

25. 11. 2016 22:58

V médiích se objevují různý zvěrstva a neúplný a přehnaný informace, ale když čtu článek o tom, jak nějakej magor přejel desítky lidí na místě, kde jsme se denně objevovali, na místě blízko našeho pobytu a kde jsem poznal fajn lidi, tak mi trochu běhá mráz po zádech. Naštěstí jsou v pořádku. A kdo by to byl řekl, Nice je skutečnej ráj a když bydlíte v bytečku v centru, kam se nedá ani zajet autem, tak to tomu dodává ten správnej letní romantickej šarm. Budapešť svým nádherným městem dodává poslední špetku na pohádkovém týdnu.

První krok. Dostat se autobusem z Prahy na letiště v Budapešti a odtud doletět v pozdních hodinách na Azurové pobřeží.

Sleva 25% na Eurolines nám zaručila levnou jízdu v pohodlných autobusech, kde dostane každý pasažér vodu zdarma. Nojo, jenže si ji musíte sami při nástupu sami vzít.

přestup v Bratislavě :-P

 

Zvládnuto. V Budapešti máme asi tak hodinu a půl na prohlédnutí města a poslání pohledů.

 

jako bych se vrátil v čase – metro v Budapešti

 

nízký stropy – nic pro velikány


První zajímavá věc, která se v tomto krásném a naoko moderním městě stala, byla při cestě na letiště. Autobus kodrcal celkem rychle a cesta příjemně ubíhala. Zničehonic se ale uprostřed cesty zastavil. A už se nerozjel.

Není tenhle samej hotel u právnický fakulty v Praze? :-O


Snažil jsem se ptát lidí okolo, ale nikdo mi nedokázal odpovědět líp než pán ve středních letech, co přede mnou zašermoval rukama: "Kaput!".

Už pro nás jede záchrana?

Všichni se vyhrnuli a čekalo se na další autobus. Ten se sice dokodrcal na naše místo v pořádku, ale už byl tak dost plný lidmi, co nastoupili na předchozích zastávkách.

Byl fakt plnej. A tím nemyslím plnej, jako když přijede metro na Muzeum, ale jako když se nacpou fanoušci Sparty po zápase do jednoho vagónu a ještě by k tomu měl každej z nich kufr.

Budapešť necháváme za zády

Letenky Budapešť - Nice - Budapešť žádnej problém sehnat okolo pátnáctiset.

Problém byl jen s opalovacím krémem, kterej jsme chtěli poslat po někom s odbaveným zavazadlem, neb my jsme tekutiny v tom příručním převážet nemohli. To si myslím, že není v principu špatnej nápad a že by nám snad nějací lidi i pomohli. Problém byl ale ten, že hodinu před odletem už byli všichni odbavení a s kufry se tam už hnali nedočkavci, který letěli až za dvě hodiny...
Hodně to zapříčinil i náš incident s autobusem, kterej nám tak půlhodiny ubral.

No nic. Krémy vyhazujeme do koše. :-(

Večerní promenáda v Nice. Z letiště hezky pěšky.

Přilétáme krásně v noci na sympatické letiště, které je na pobřeží, hned vedle pláže. Nebyl tedy důvod jet autobusem a nebyl taky autobus, kterým bysme mohli jet, protože ve Francii zrovna probíhá stávka, takže těch večerních spojů po desátý hodině moc nejezdí. Naším směrem ani jeden.

Celkem se hodí :-D

Nacházíme takovýto vozítko na kufry, co někdo zapomněl vrátit. Hned ho bereme, dáváme tam obě zavazadla a Natálka se může aspoň chvíli svézt. Než dojedeme mezi lidi, tam vozítko nenapádně necháváme a pokračujeme dál po promenádě směrem k Yannovi, který na nás už čeká s večeří. Promenáda je nekonečná a cesta skoro neubíhá. Aspoň se můžeme kochat burácejícím mořem.

Opravdu krásná lokalita. Hotel by tu stál majland! Dorážíme na místo a nechce se mi věřit, že v té úzké uličce fakt bydlí. Ale je to tak.

Autem byste se sem těžko dostali :-)

Přivítá nás on a jeho kamarád Eric, ukáže nám byt a spaní na rozkládacím gauči v obýváku a jdeme si dát  společně večeři, se kterou na nás čekali až skoro do půlnoci.

Druhej den vyrážíme na chvilku k moři a pak na piknik na vyhlídku nad město, kde ochutnáme tradiční pokrmy z jihu Francie s trochou vína k tomu. Na kopec šlapeme pěšky, ale normálně tam zespoda až nahoru jezdí výtah!

Yann, kanaďan Eric, já a Natálka

Místní špenátová specialitka

Vodopády nad městem

Tam někde bydlíme

Skákací panák na střeše? Proč ne?

Také jsme zašli během procházky městem na rychlovku v podobě čízburgra. Btw, už jste někdy seděli v mekáči s výhledem na moře? :-D

Krásný výhled z mekáče :3

Mňam!

Ale pak už se zatáhlo, takže moc toho koupání nebylo.

Co bych označil za zajímavý zážitek, byl rozhodně výlet do sousedního Antibes. S problémem stávky autobusů přišlo do toho všeho ještě vedro a zácpy. Ač bylo na mapě kousek od Nice, ve skutečnosti to bylo věčnost. Ale vyplatilo se!

kamenný bar u pláže

Jako na pustém ostrově :-)

Řekli jsme si, že si projdeme nádhernou stezku v onom národním parku vedoucí po pobřeží a na útesech a pak se v cíli odměníme koupáním na veřejné a široko daleko jediné písečné pláži.

Cesta opravdu scénická, jen to vedro bylo poněkud zničující.
Když jsme došli do cíle a rozložili jsme si ručník na jemný navozený píseček, tak se zatáhlo a za moment začlo pršet. :-D

Tuhle pláž jsme si bohužel už moc neužili :-(

Takže zase žádný koupání!

Megabonsaj

Trošku jako bílej mimoň :-D (ze série "věci, který mi něco připomínaj")

Večer naštěstí zachránila drahá, ale příjemná večeře, místní kuchyně kousek od našeho bejváku.

Natálka mi kupuje Magnum – už pomalu přestávám bejt smutnej. :-D

Poslední den jsme si řekli, že se půjdeme konečně pořádně vykoupat, než večer odletíme zpět do Budapeště. Všechno se dařilo dobře a společně s naším hostitelem Yannem jsme se krásných pár hodin slunili a občas vlezli do schlazující vody.

Vodní jetpack?

Jediná vada byla v tom, že jsem značně odfláknul mazání opalovacím krémem, a tak jsem při odletu na sobě začal pozorovat červené fleky na spoustu místech. Dvou hodinový zpoždění mýmu stavu nijak nezlepšilo. Wizzair. Pozor na ně!

Tramvaj číslo 1 jako jediná linka ve městě (ze série fotek "věci, co mě fascinujou")

Není cocotte jako kokot

Kdyby třetí kamera selhala, tak je tam ještě zrcadlo pro sichr

Na mě si vodotrysk nepřijde (GIF)

Najděte Passy a získáte bludišťáka :-D

Letěl jsem s horečkou, ale naštěstí sedačka vedle nás byla volná, a tak jsem celej let krásně proležel.

Mezitím jsem už lehce v kontaktu s Gergelym, u kterého noc po příletu budeme přespávat. Víme akorát, že je mu něco okolo pětadvaceti, že se zajímá o medicínu a bydlí v domku se svou ženou.

Malý ale útulný. A člověk si může při záklonu hlavy přečíst i včerejší noviny :-)

A nyní přichází popis toho nejsilnějšího, co jsme tam zažili. Navzdory tomu, že přilétáme na letiště v Budapešti okolo půl druhé hodiny ranní a že se na letišti platí parkovné, na nás čeká Gergely s úsměvem před terminálem. Podáváme si ruku a po představení si sedáme k němu do auta.

Pohled z kuchyně na zahrádku

Zaveze nás k sobě. K malému domku s travnatou zahrádkou. Je pro nás připravena večeře ve stylu Ratatouille po maďarsku. Dokonce mi bylo nabídnuto maďarské pivo. Po tom, co zhruba ve tři hodiny ráno dohodujem u prostřeného stolu, nás zavede do malého domku na zahradě – pro hosty! Je tam malá koupelnička a dvě postele. Nic víc.

A taky ementálové prkýnko s dírama :D

Při usínání nás napadaly různý scénáře. Přišlo nám, že se k nám chová až podezřele hezky a něco nám na něm s Natálkou přecejen nesedělo...

Probouzíme se celí a bez újmy :-)))) Lehce po devátý mi přichází smska, že máme snídani na stole. 

Pohled od domku pro hosty do obytné části :-)

Přes zahradu se rozespale projdeme k proskleným dveřím, které venek oddělují od jejich kuchyně a seznamujeme se s jeho krásnou manželkou (jak pak by ne krásnou, když umí Gergely tak dobře vařit :-D).

Parádní probuzení :-)

Skvělá snídaně. Vydrží to minimálně do oběda.

Aby toho pro nás neudělal ještě málo, tak nás vzal autem do centra, kde jsme si v jeho kufru nechali naše zavazadlo a společně s jeho ženou Agi nás provedli po důležitých a hezkých místech.

Restaurace Praha :-)

Tohle je prej budapešťská socha svodody :-)

A tenhle výhled na nás vykouknul!

Zakončili jsme to take-away obědem ve vnitrobloku, kde se nachází různý stánky s pitím a street foodem. To za nás zaplatil!

Odvezl nás autem – je to rychlejší a nemusíme nic platit, prej

Street food and beer!

Kdybych tu bydlel, tak jsem tu v létě pořád!

Praktické hodiny tu taky najdete

Gergely řídí a Agi taky nepije, asi ze zásady. Ona křesťanska, on scientista.

Dobrou chuť a díky za pozvání!

Není to obyčejnej fast-food!

Pak jsme si díky jeho bikesharingové kartičce půjčili kola a dojeli k autu. Dovezení na autobusové nádraží byla v této sérii dobrých skutků už jen maličkost. Srdečně jsme se s nima rozloučili a slíbili si, že se zase někdy shledáme (a třeba jim to nějak oplatíme).

Moderní bikesharing, kterému Praha zdaleka nešahá ani na paty

Jak jsme přijeli, tak zas odjíždíme. Alespoň jsme si při nástupu už nezapomněli vzít lahvičku s vodou, kterou Eurolines slibují.

Za výlet jsme utratili okolo pěti tisíc. Za 3 noci ve Francii na Azurovém pobřeží a noc v Budapešti, včetně všech cest, je to skvělá cena. Ochutnali jsme místní kuchyň a často chodili nakupovat do krámků, případně platili lístky na dopravu. Samozřejmě i pohledy se vždycky na pár euro vyšplhají. :-)

To je opravdu poslední fotka a my se vydáváme několikahodinové jízdě do Prahy