.

Oslo a Wroclav: sáňkování jako národní sport?

13. 03. 2016 01:28

První lowcost let jsem tedy absolvoval v lednu (viz minulý článek), tak jsem se chtěl posunout o něco dál a trochu se fakt přiblížit těm, co říkají, že lítaj "zadarmo". Když jsem viděl zpáteční letenku do Osla za pět stovek, přišlo mi to pro začátek dost výhodný a hned jsem začal vytáčet číslo kamaráda. Ten souhlasil, tak jsem ještě hned ten den zaplatil. Otázkou už bylo jen vyřešit, jak se dostat do Wroclavi, odkud nám spoj letěl.

Pomohla nám polská společnost PolskiBus, díky které jsme měli krásných pět hodin na kožených sedačkách rychle za sebou.

muffinky na cestu od mojí holky :3

Výstup na polské půdě nám zpříjemnila mladičká Agnieszka, s kterou jsme předem seznámili na Couchsurfingu a díky které jsme měli nejen zpříjemněný čas do odletu do Osla, ale také úschovnu zavazadel v jejím pokoji, příjemnou snídani a skvělého průvodce po městě.

polskej orloj, kráska z Wroclavi a Vítek s pytlíkem rohlíků :-D

Po odpolední prohlídce Wroclavi a příjemném rozhovoru nám Agi našla spoj na letiště a my se během stmívání vydáváme dosud nejseverněji v našem životě...

studentský byty mají občas díry ve dveřích vystužené kartónem :-D

Protože je Norsko pekelně drahé (míň než Švýcarsko, ale i tak se prohnete, když si nebudete dávat pozor), tak jsme si opět domluvili ubytování zadarmo u jednoho páru o pár let staršího než jsme my sami.

Jediný problém byl ten, že Rynair nabízí sice občas jednosměrnou letenku za 250 kč, ale na letiště Rygge, které je od Osla vzdáleno pěkných 60 kilometrů.

krásné peníze :-)

Náš přílet byl naplánován v deset večer a teďka byla otázka, jak se co nejrychleji, ale v našem případě nejlevněji dostat k našim hostitelům, Tonje a jejímu příteli, než půjdou spát (přecejen to bylo ve čtvrtek večer).

svačinka na letišti

Jak se dostat z letiště s co nejmenšími náklady?


Shuttle bus nepřicházel v úvahu. Jedna cesta stála stejně jako letenky tam a zpět do Polska. Prostě jsme se rozhodli, že se k někomu narveme do auta!

Mělí jsme vymyšlenou strategii... Dáme se v letadle s někým do řeči a až bude náš vztah na zralé úrovni, tak zaútočíme na cíl!

Takovouhle tramvaj jsem viděl i někde jinde :-))

Seděli jsme do uličky, což bylo strategicky výhodné. Vítek vyfasoval postaršího Nora, jedoucího za svojí rodinou a já přes ulička čtyřicátníka, co neuměl jinak než polsky a pár slovíček v němčině a angličtině.

Krásná budova nádraží ve Wroclavi

Když mi koupil pivo a řekl, ať si s ním ťuknu, vycítil jsem, že je ta pravá příležitost nějak kulantně naznačit, o co mi celou dobu jde.

Měli jsme před sebou sice ještě zhruba půlhodiny letu, ale vzhledem k naší jazykové bariéře jsem usoudil, že je to správný čas na to, abych mu to stačil v klidu vysvětlit.
Mezitím jsem dal i Vítkovi pokyn, aby pomalu začal sondovat, abysme měli po přistání hned jasno, na čem jsme.

Stále foto z Wroclavi: skřítkové se přetahujou... Jó a Vítkovi to samozřejmě sluší :-)

A hurá!

Jedou pro něj na letiště kolegové z práce a dvě místa v autě mít budou!!! 

"Co ty?" Ptám se Vítka, ale ten jen kroutí hlavou, že jeho svěřenec jede shuttlem.

Dopíjím zbytky piva a cítím se jak velký cestovatel. Všechno nám zatím vychází a lidi, které na cestě potkáváme, nám ohromně pomáhají.

Letadlo přistává a teď už jen zbejvá počkat, než se všichni vyplaví. Náš pan Naděje začal někomu volat a po chvíli zavěsil a řekl jen něco ve stylu, že jede víc kolegů a že už není místo!!!

No to si snad dělá prdel, ne?!!!

Sorry. To je to poslední, co si pamatuju, že řekl.

A jsme zase tam, kde jsme byli.

Jdeme rychle na parkoviště za cílem odchytit nějakýho chudáka, co jede aspoň tím směrem.

Měli jsme připravený i cedule pro případ, že bysme na cestě ještě museli někde stopovat. Na místě se vyskytla alternativa v podobě neoficiálního shuttle busu, který byl o polovinu levnější a to už začalo bejt pro Vítka pokušení, ale pro mě to byla pořád cena jedný letenky a příliš rychlé prohry.

Co dál? Vezme nás někdo?

Zapomněl jsem dodat, že jsem v té době měl úraz na běžkách a tudíž mám teďka možnost využívat ortézu v můj prospěch (= vezměte nás s sebou, jsem zraněný).


Asi po dvaceti minutách a pěti autech, co nás odmítli, nastupujeme do poloobsazeného Volkswagena třemi poláky (jsou všude). Trochu jsme se nacpali a myslím, že i proti jejich vůli, ale to nám v tu chvíli bylo jedno. Popravdě to dokazoval i smích a nějaký polský věty obsahující slova "taxi, taxi". :-D

Nejeli až do Osla, ale kolem, takže nás vyhodili na kraji města. Super. Ale stejně je to pořád 13 kilometrů k našim hostitelům. Alespoň jsme už mohli využít metro, což jedním směrem stálo asi 35 NOK (násob třemi pro získání odhadu v korunách), ale byli jsme na vlně, tak jsme zvedli ceduli a čekali jsme na další stop.

První stop vyšel, teďka stojíme na křižovatce u obchodního centra

Po chvíli zastavil nějakej hustej černej týpek a ten nás zavezl až do centra. Vůbec jsem se nebál, i když se tvářil, že by dal pěstí každýmu, kdo se mu postaví. 
Skvěle jsme popovídali. Jen Vítek zapomněl v autě čepici. :-((

Přivítali jsme se okolo půlnoci. Moc spokojení v tuhle hodinu nebyli, ale omluvu přijali...už v pyžamu.
Po rychlé večeři jsme zalehli s myšlenkami, jak asi Oslo vypadá na denním světle.

Klasika - metro většinou nad zemí

Kdo vlastně ví. Město je to úplně obyčejné, žádné historické centrum a všude byla jen mlha a padající poprašek sněhu. Pomocí Everytrailu jsme si naplánovali cestu, abysme viděli maximum z těch všech památek, ale přílišného dojmu to na nás nenechalo. Dalo by říct, že v kombinaci ještě s tou mlhou jsme nic neviděli. Doslova

Ale možná trochu přeháním

Výhled z metra parádní

Silný zážitek pro mě byla návštěva Norského pubu. Nejdříve nás vyhodili, protože nám ještě nebylo 21. To ne proto, že bysme nemohli pít, ale co jsem tak viděl i z ulice u jiných "hospod", tak je to pro ně spíš takový místo odpočinku a nemají zájem o to, aby se tam mladí opíjeli a roztřískávali interiér.


Ve druhým už jsme zůstali. Ale stejně to na mě působilo dost posh. Inu, i ty ceny odpovídaly, i když prej je to zhruba průměr.

Tonje – naše hostitelka – byla ta největší kočka široko daleko. Škoda že jako jediná není vidět :-D

Za točený místní pivo chtěli zhruba 100 NOK, což i v českých korunách mi přijde hodně a teď si to ještě vynásobte třemi. Nicméně, jak jsem zmiňoval výše. Máme štěstí na lidi. 

Byli jsme tam ještě s kamarády našich hostitelů a ti říkali, ať si taky trochu užijeme. Takže mě pozvali na tři piva (300 NOK!!!!!!) a Vítka na nealko.
Na pozvánku, jestli s nima ještě nechceme jít do klubu, bych rád řekl, že jo, ale svědomí a peněženka mi to nedovolily. Už jim to zvaní asi i stačilo, protože nás vůbec nepřemlouvali. :-D

Tenhle prodavač si fotku zasloužil :-D

Nějaká náhodná fotka z města, která nešla zařadit do kontextu

Sáňkování v nový dimenzi

Nás ale následující den zajímal jiný cíl. Dojeli jsme zasněženým, zčásti nadzemním, metrem až na konečnou a tam si půjčili sáňky z půjčovny, která je na to přímo dělaná. Abysme ušetřili, tak jenom jedny pro nás oba, i když nám předem všichni říkali, že je to nemožný.

Nicméně, zhruba dvoukilometrový svah jsme si užili náramně. I když jsem se s tou ortézou zprvu trochu bál, tak jsem se po chvilce rychle otřepal.

Seznámili jsme se tam s partou Dánů a s těma jsme dělali závody. 

Obrovskou výhodou a jedinečností týhletý srandy bylo to, že jste nemuseli šlapat nahoru! Proč? Protože na konci kopce dolů jste přijeli přesně na nástupiště metra. Stačilo počkat, než přijelo a popojet znovu tři zastávky na konečnou. To byl vždycky můj dětský sen!

to jsou ty týpci!

A zpět

Výlet uběhl a my začínáme pomýšlet na cestu zpět. Přecejen, to letiště je 60 km daleko.

Ten mastnej flek je od mejch řízků!

Měli jsme vyhrazeno dost času, ale hned po deseti minutách stopování nám zastavuje Norská učitelka i za cenu troubení od ostatních řidičů a bere nás. Moc bezpečný místo jsme si nevybrali.

Radnice v Oslu – asi jediná památka tam

Poslední svačinka v Norsku na letišti v Rygge a nasedáme na zpáteční let do Wroclavi. Tam nás čeká Anna. Její snoubenec zrovna někam odjel. :-D

Opět v Polsku. Na noc a k večeru domů do Prahy

 
Má ráda zvířata. Má kočku a psa. A ten nemá rád neznámý lidi. A my jsme dva takoví přijeli. V půl dvanáctý večer. Ten štěkot musel probudit všechny v baráku, ale asi jsou už zvyklí. 
Projevila nám svoji pohostinnost a po teplé večeři jsme ulehli do krásně ustlaný postele.

Ráno jsme navštívili polskou bohoslužbu. Je to úplně stejný jak v Čechách, ale polsky. Pak přijel i ten její – asi zkontrolovat – a měli jsme společnou snídani.
Náš výlet jsme zakončili krásně. V zajímavém podniku, kde bylo na čepu deset piv. Sešlo se nás tam víc a pozvali jsme i Agnieszku

Anna a její snoubenec Jacek

Aga nás doprovodila k nádraží, kde na nás už čekal Maciek, u kterýho jsme měli dohodnutou spolujízdu. Ta už zadarmo nebyla, ale za ty drobný se ten komfort vyplatil. Zavezl nás přímo před dům.

Zážitků si odvážím spoustu. Oslo mě zklamalo architektonicky a naopak mě překvapila svou krásou Wroclav.
Nejvíce si stejně budu pamatovat ty obličeje a všechny rozhovory, ať krátký nebo dlouhý.

Za cestu jsme utratili necelou tisícovku, za jídlo nakoupené převážně v ČR asi 500 kč a k tomu už jen drobné za suvenýry. Ušetřili jsme dvě noci ubytování v Oslu a jednu noc ve Wroclavi a na spolujízdě pár korun taky. 

Rozhodně se vyplatilo si to naplánovat všechno trochu dopředu! :-)