.

Berlín: spaní zadarmo v cizím prázdném bytě

11. 03. 2016 16:14

V Berlíně jsem nikdy nebyl a je to město, které je od nás na dosah, tak proč si tam neodskočit. Jenom se spaním to bylo trochu těžší a užuž to vypadalo, že budeme muset sáhnout po nějakém hostelu, ale nakonec mi přišla zpráva, která nás utěšila! Navíc díky čtyřiceti eurové investici na Alexanderplatzu jsem si na celej výlet téměř vydělal za pouhou hodinu. :-) Všechno jsme zakončili mezinárodní bohoslužbou v kinosále multiplexu CinemaXX...

Berlín je opravdu hezké město, které stojí za tří až čtyřdenní zastávku. Nicméně tento blog není o tom, abych zde vypisoval krásy a místa, která musíte v daném městě navštívit, spíš se opět zaměřím na to, co tam devatenáctiletý kluk (to jsem já) a osmnáctiletý (můj ukrajinský spolužák) kluk Vlad zažili.

Nakonec, člověk si vždycky pamatuje spíš pocity než co v daném místě viděl nebo slyšel.



Brána ve stromě vystužená tyčí – já nevím, mě prostě tyhle věci fascinujou :-D

Hned na začátku se zmíním o tom, že mluvit s lidmi se opravdu vyplácí. A to myslím se všemi, kteří jsou okolo nás. Tohle jsme si ověřili hned při cestě tam žlutým autobusem Student Agency. Seznámili jsme se s paní přes uličku, která do Berlína jela na sraz dobrovolníků pracujících s narkomany.


Nabídli jsme jí palivé wasabi a obratem dostali vizitku na ní a hlavně nabídku odvozu autem z berlínského autobusového nádraží do centra. To jsme samozřejmě přijali.


Tahle hodná paní nám nabídla odvoz...

 


A tahle paní nás vezla! Mluvila německou češtinou... roztomilé :)))

 


Super!!! Klaplo to. Ušetřili jsme 3€ za jízdenku :-D

Vyhodili nás kousek od Braniborské brány a s pocitem, že už v Berlíně aspoň někoho známe, jsme se vydali přes Tiergarten do "našeho" kvartýru, který se nám nakonec přes sdílené ubytování podařilo sehnat. (!!!)


Zrovna probíhal maraton (...může maraton "probíhat"?)

 


Dobrej support! ..a to všechno hnedka za naším barákem

Brazilského hostitele, který v hlavním městě Německa disponuje studentským bytem, jsme sice za celou dobu nepoznali osobně, ale zato jeho byt jsme poznali důkladně.

V té jeho zprávě, kterou nás zachránil v tom smyslu, že jsme nemuseli hledat placené ubytování, totiž stálo, že nejdříve se spontánně rozhodl říct nečemuž úplně rozumím, když se v době našeho příjezdu ani odjezdu nenacházel nikde v blízkosti, ale pak prý když viděl, že se nám nepodařilo sehnat nic jiného, tak nám nechtěl možnost vidět toto krásné město upřít.


strašidelná chodba

 


Tak to je v podstatě celý. Opírám se o kuchyňský kout, za mnou už jen koupelna a dveře na chodbu

Než z Berlína odjel, tak klíčky schoval "na tajné místo" a napsal nám jak máme se schovkou zacházet. :-)

Nojo, ale když už udělal vyjímku s námi a nechal svůj byt napospas nějakým drzým čechům, tak se rozhodl vyhovět i ostatním, co na jeho nabídku ubytování v Berlíně zareagovali.

To je Lucia. Ještě předtím jsme se potkali ve dveřích s Flavií (taky Brazilka?!) a její kamarádkou, jejiž jméno si nepamatuju a ani není podstatný

První noc jsme s kamarádem strávili na nafukovací matraci na zemi a nějaká Brazilka (prý známá známého našeho hostitele, který byl taky Brazilec) Lucia spala vedle nás na posteli. Další den odjela, tak jsme čekali, že už tak malý byt budeme mít sami pro sebe – ale mýlili jsme se velice.

Ještě než odjela Lucia, popřáli jsme jí k jejím narozeninám, které ten den slavila, a zanedlouho zaklepali na dveře další lidé. Nějací dva mladí Italové, že se dohodli po mailu s Paulem (hostitel), že tu můžou na jednu noc přespat.

Udělali jsme postelový selfíčko a Lucia odjíždí do Magdeburgu, kde pokračuje ve svý evropský tour.

 

2x Ital, 1x Čech, 1x Ukrajinec, 1x Brazilec = Berlín

Pomocí aplikace Everytrail jsme mohli obejít zbytek zajímavostí ve městě a podívat se ještě na to, co nám brazilka Lucia nestihla ukázat. 
Večerní Reichstag stál mimochodem fakt zato! Je to zadarmo, ale musíte se nahlásit den předem na určený čas.


výtah na Reichstag

 

Využili jsme privilegia legální konzumace alkoholu kdekoli na ulici a koupili pár piv při cestě podél Sprévy. Došli jsme na Alexanderplatz, kde jsem si na hodinku a půl "odskočil" do místního Concord Card Casina na poker, kde jsem po necelých devadesáti minutách odcházel s šedesáti eurama navíc.

S tímhle jsem začínal – při focení, které je, jak bývá zvykem, v prostorech kasina zakázané, jsem si nejen zapomněl vypnout blesk, ale i zvuk závěrky. :-D Byl jsem napomenut dealerem a podivné pohledy si neodpustili ani ostatní hráči...

 


S tímhle jsem šel ke kase :-P

Pokud jste pokeroví nadšenci, tak vězte jednu vyjímečnost, kterou jsem zde zažil. Kromě toho, že je povinné za každou vyhranou handu nechávat dýško, tak vám ještě je přesně spočítána celková suma, kterou k vám dealer sune – asi abyste ještě mohli zvážit výši vašeho TIPU.


Po druhý hodině ranní jako by město všichni opustili

 


"Důlek" z druhý světový 

Doma na nás sice čekala volná postel pro jednoho ale nafukovací matrace pro dva už byla okupována dvěma energickými Italy. Los vyhrál Vlad, takže jsem se obětoval výměnou za to, že mi uvařil navečer (ve tři hodiny ráno) těstoviny se sýrem...
Normálně ta matračka je tak akorát pro dva, ale kluci byli dost ohleduplní a byli na sebe celou noc namáčklí jako bratři (nebo možná i víc). Takže jsem měl skoro celou polovinu matrace sám pro sebe! :-D

Ranní běh v Tiergarten jsem si náramně užil až na poslední úsek, kde jsem si kvůli výmolu v trávě zvrtnul kotník a pak se s tou nohou táhnul dlouho cestu domu.

CO TO JE ZA PRASÁRNU? ŽE BY UMĚNÍ?!!!

Jak jsem avizoval v anotaci. V neděli po poledni jsme zažili zajímavý duchovně-kulturní zážitek. Účastnili jsme se mezinárodního worshipu, který se uskutečnil v pronajatém kino sále.

U vchodu nás uvítala emocema nabitá černoška (prej z Novýho Zélandu). Ptala se na jména, tak jsem odvětil, že si nás stejně nebude pamatovat, když tam prošlo okolo stovky lidí. Ale když jsem se představil jako Steven, tak řekla, že mi slibuje, že si to jméno zapamtuje, protože stejně tak se jmenuje i její boss. :-D

Sál by přeplněný lidmi. Na podiu kapela a poté charismatický kazatel. Ač jsem velice obezřetný na malé a nově vznikající církve, tak tohle mi přišlo víc než oukej a duchovní zážitek v Berlíně vzpomínám dodnes

Naše nezkušenost způsobila to, že ač jsme chtěli poslední den v tomto městě náležitě oslavit v nějakém podniku, žádný jsme na cestě nepotkali otevřený. Byla sice neděle, ale ani v tom největším centru prostě bylo všechno zavřený a lidi maximálně tak seděl pomálu na lavičkách s lahváčem v ruce (kterej si nejspíš koupili už v sobotu).

Když jsme pozdě večer nebo brzo ráno (bylo hodně hodin) přišli do bytu, byli jsme tam poprvé od příjezdu sami. Byl to opravdu zvláštní pocit usínat na cizí posteli, v cizím bytě, v cizím městě... Diogo (náš brazilský jakoby hostitel) byl prostě třída.

Ráno jsme mu nechali klíče na tajném místě a po snídani jsme vyrazili na ZOB (autobusák).

Cesta autobusem už nijak zvlášť zajímavá nebyla. S tím jsme počítali, a tak jsme si ještě na cestu nakoupili pivka. :-D

Nastupujeme na Potzdammer Platzu na metro a pomalu odjíždíme z města, ze kterého si odnášíme spoustu zážitků a hned několik cizích (teď už známých) tváří. Můžeme kdyžtak přijet na návštěvu do Pisy nebo do Ria. Hmm.


Lehárko a jídlo občas musí bejt

 

tzv. outdoor couchsurfing :-)

Celkově jsme tam nechali okolo 2 tisíc korun, ale vzhledem k mé úspěšné pokerové session se mi tři čtvrtiny vrátily :-)))

Vyplatilo se komunikovat a taky se nenechat hned po prvním odmítnutí odbýt! Dobré bylo zjištění toho, co všechno je zadarmo, a samozřejmě, pokud hrajete poker, tak se tam vyplatí zkusit štěstí. ;-)

A pár fotek pro doladění berlínské atmošky!


ein zwei Polizei

 


I ten největší tlouštík by si přišel na své :-)

 

Poseďte si u nás v kavárně, ale hlavně NEPROKRASTINUJTE!

 

Seznam – našel mě tam, kde to neznám! :-D

 

Koleje prostě občas končí zničehonic – mě tyhle věci prostě fascinujou vol.2

 

Když chcete ušetřit za jídlo, dovezte si z domova :-D

 

Moje první focení se selfie tyčí s náhodnou Kolumbijkou v Berlíně! Jmenuje se Marianna :-)